Pro krásný úsměv

V dnešní společnosti hraje velkou roli první dojem, jehož nedílnou součástí je úsměv. Vylepšení úsměvu bývá nejčastějším důvodem, proč přicházejí pacienti do ordinace ortodontisty. Vyrovnat křivé zuby je dobré nejen z estetického, ale i ze zdravotního hlediska. Častým problémem spojeným s křivými zuby je také nesnadně prováděná ústní hygiena, což vede ke zvýšené kazivosti chrupu a zánětu dásní, vyšší tvorbě zubního kamene. Vady skusu mohou způsobit funkční obtíže, jakými jsou problémy se žvýkáním nebo zhoršená výslovnost. Určitý typ traumatického skusu může být příčinou rychlejšího obrušování zubů nebo jejich páčení a předčasné ztráty. Některé ortodontické anomálie mohou souviset i s problémy a bolestivostí čelistních kloubů.

Pro přesnou diagnostiku ortodontické vady je u každého pacienta třeba provést komplexní ortodontické vyšetření obnášející i zhotovení rentgenových snímků, fotografií zubů a jejich otisků nutných k tvorbě sádrových zubních modelů. Až po analýze této dokumentace je pacientovi navržen individuální léčebný plán. Pacient sám po seznámení s navrženým postupem terapie rozhodne o jejím zahájení.
Věk vhodný pro zahájení ortodontické léčby závisí na konkrétní vadě chrupu. Cílem dobrého ortodontisty je efektivní řešení problému s co nejkratší dobou nošení ortodontických aparátů. Proto je v určitých případech dobré terapii odložit tak, aby nebyl pacient zatěžován dlouhodobou léčbou. Naopak existují vady, jež je nutné řešit bez odkladu. To se týká především pacientů v dětském věku. Nezdá-li se tedy rodičům nebo pacientovi něco na jejich zubech v pořádku, je dobré navštívit ortodontistu, který po prohlídce chrupu určí, zda je vhodná doba pro řešení konkrétního problému.
Pro zahájení ortodontické terapie je nezbytné, aby pacient dodržoval zásady dobré dentální hygieny a měl sanovaný chrup. Přítomnost většího množství zubního plaku a akutního zánětu parodontu je kontraindikací terapie. Pokud si pacient nedostatečně čistí zuby v průběhu terapie fixním ortodontickým aparátem, může dojít k odvápnění zubní skloviny a vzniku bílých skvrn, tedy první fáze zubního kazu v okolí nasazeného aparátu. Zánět dásní, který malhygienu také provází, může způsobit úbytek kosti v okolí zubu doprovázený ústupem dásní.
Vážných skeletálních vad, které vznikly na základě nadměrného nebo nedostatečného růstu čelistí, nejsou obecně schopny vyřešit žádné ortodontické aparáty. V těchto případech je třeba zvolit kombinovaný ortodonticko-chirurgický léčebný postup obnášející čelistní operaci.

Ortodontické aparáty (rovnátka)
Rovnátka neboli ortodontické aparáty jsou prostředkem v rukou ortodontického specialisty, pomocí kterého je možné rovnat zuby a do jisté míry upravovat vzájemný vztah zubních oblouků.
Cílem každé ortodontické terapie je dosáhnout co nejlepšího možného výsledku po estetické i funkční stránce. Nelze však opominout vlastní průběh léčby, který by měl být pro pacienta co nejméně zatěžující. Moderní ortodontické materiály nám nabízejí více prostředků, se kterými lze tohoto cíle dosáhnout.
Ortodontické aparáty dělíme do dvou základních skupin na aparáty fixní a snímací.

Snímací ortodontické aparáty
Mezi aparáty snímací řadíme aparáty funkční, které se používají k úpravě skusu v dětském věku. V tomto období je díky probíhajícímu růstu možné dosáhnout určitých změn ve vztahu a velikosti zubních oblouků. K dosažení požadovaného výsledku je nezbytná dobrá spolupráce pacienta a pravidelné nošení aparátů.

Druhou skupinou snímacích aparátů jsou tzv. aparáty retenční. Jedná se o pasivní aparáty, jejichž použití je nezbytné u většiny pacientů po ukončení léčby fixním aparátem. Jejich úkolem je držet zuby v nové poloze dosažené předešlou terapií po dobu nutnou k přestavbě okolních tkání a stabilizaci výsledku. Retenční aparáty existují ve více formách.

Poslední skupinou snímacích aparátů jsou aktivní fóliové aparáty popsané níže.

Fixní ortodontické aparáty
Fixní aparáty, jak z jejich názvu vyplývá, jsou pevně nasazené na zubech pacienta. Aparáty se skládají ze zámků, což jsou malé součástky nalepené speciálním lepidlem na zubech. Zámky jsou spojeny navzájem ortodontickým drátem, který vyvíjí sílu potřebnou k posunu zubů. Dráty se v průběhu léčby mění a upravují. Uchycení drátu v zámku je zajištěno pomocí malých gumiček vyráběných v mnoha pestrých i nenápadných barvách. Pacient si tak může rovnátka při každé kontrole ozdobit podle přání.
Druhou variantou jsou tzv. samoligující zámky, ve kterých se drát uchytí po uzavření malých dvířek, které jsou součástí zámku.
Zámky se podle materiálu, z něhož jsou zhotoveny, dělí na kovové a keramické. Pomocí klasického kovového fixního aparátu je možné upravit nejširší spektrum ortodontickým vad.
Nošení fixního ortodontického aparátu může být spojeno s určitým dyskomfortem. Zámečky umístěné na zubech zpočátku mohou způsobit otlaky na vnitřní straně rtů a tváří. Tyto problémy pacienti popisují zpravidla první týden po nasazení aparátu. Pro zmírnění obtíží je možné zámky dočasně překrýt ortodontickým voskem. Další nepříjemností je tlak na zuby, který vzniká po každé aktivaci aparátu. Zuby tak mohou být dočasně citlivé hlavně při kousání tužší stravy.
Někteří, hlavně dospělí pacienti považují za větší handicap nošení nápadného ortodontického aparátu, než vlastní ortodontickou vadu, mnohdy i výraznou. Z toho důvodu se mohou ortodontické terapii bránit. Vylepšení estetických vlastností ortodontických aparátů přišlo s používáním keramických ortodontických zámků. Ještě více zvýšeným nárokům na jejich nenápadnost vyhovují lingvální fixní aparáty a ortodontické fólie.

Keramické fixní aparáty
Se zvýšením počtu dospělých pacientů požadujících ortodontickou terapii, vzrostly nároky na estetiku ortodontických aparátů. Cílem se tak stala jejich co nejmenší viditelnost. Varianta esteticky méně nápadných ortodontických aparátů přišla s výrobou ortodontických zámků z keramiky. Keramické zámky dělíme na monokrystalické a polykrystalické. Polykrystalické zámky jsou vyráběné v barvě zubů, monokrystalické (safírové) jsou více průsvitné, tedy ještě méně nápadné. Keramické zámky jsou barevně stabilní, není tedy třeba obávat se jejich zabarvení. Spolu s použitím bíle lakovaných ortodontických drátů nabízejí dobrý estetický vzhled se sníženou nápadností aparátu. Navíc keramické zámky mají ve srovnání s kovovými hladší povrch a jsou tak pacienty lépe přijímány. Je třeba však upozornit, že keramické zámky není vhodné použít u každého pacienta.

Lingvální fixní aparáty
Fixní ortodontický aparát se liší od klasického fixního aparátu svým umístěním na vnitřní neboli lingvální straně povrchu zubu. Tím se aparát stává zevně prakticky neviditelným. Jejich výhodou v porovnání s klasickými rovnátky umístěnými na vnější ploše zubu je kromě nenápadnosti i eliminace možného výskytu bílých skvrn v okolí aparátu. Pokud k odvápnění skloviny následkem nedostatečného čištění zubů dojde, jsou bílé skvrny na vnitřní ploše zubů, tedy esteticky nerušivé. Nevýhodou lingválních aparátů je horší tolerance ze strany pacienta z důvodu traumatizace jazyka, ta může ovlivnit v některých případech i výslovnost. Ve srovnání s fóliovými aparáty je možná terapie i složitých ortodontických vad včetně extrakčních případů. Jsou tedy vhodné pro léčbu většiny ortodontických anomálií.
Lingvální fixní aparáty jsou na rozdíl od klasických vyráběné individuálně pro každého pacienta. V první fázi je tedy pacientovi zhotoven přesný otisk zubů, na jehož základě jsou následně vyrobeny ortodontické zámky a dráty. V principu se postup terapie velmi podobá práci s klasickými fixními rovnátky.

Fóliové aparáty (Invisalign)
Ortodontické fóliové aparáty splňují vysoké estetické nároky. Vzhledem k jejich průhlednosti jsou na vzdálenost větší než půl metru prakticky neviditelné. Fóliové aparáty nejsou jen estetické ale hlavně účinné. Systém Invisalign je ve světě používán od roku 2001 a počet vyléčených pacientů se pohybuje v řádu milionů. Jeho efektivita je tedy dobře prověřena.
Jednou z největších výhod je jejich netrvalé upevnění na zubech. Výhoda možností sejmutí aparátu z důvodu konzumace jídla, nebo zubní hygieny je zřejmá. Fóliové aparáty umožňují provádět dentální hygienu bez omezení, která souvisí s pevnými ortodontickými aparáty. Při dobrých hygienických návycích pacienta se výrazně snižuje riziko vzniku dekalcifikací zubní skloviny a zánětů dásní. Výskyt těchto komplikací je nižší v porovnání s terapií pomocí fixní vestibulární, ale i lingvální techniky. Neplatí však, že fóliové aparáty jsou řešením pro léčbu pacientů s malhygienou. Ta je vzhledem k zánětlivému prostředí v okolí zubů, se kterými chceme pohybovat, kontraindikací zahájené ortodontické terapie stejně jako při práci s fixními aparáty. Možnost sejmutí fólií zbavuje pacienty také omezení při kousání tvrdých a lepivých potravin, jaká jsou spojena s nošením fixních aparátů.
Fóliové aparáty řeší komplikovanou situaci ortodontistů u pacientů s vrozenou poruchou mineralizace zubních tkání jakou je například amelogenesis imperfecta. U této skupiny pacientů je obtížné nasadit fixní ortodontický aparát a bez poškození zubů ho i sejmout.
Při terapii fóliovými aparáty odpadá problém s uvolněnými ortodontickými zámky, které jsou příčinou častých návštěv u ortodontisty. Opakované nebo včas nezpozorované odlepení zámku komplikuje a prodlužuje ortodontickou léčbu. Častější uvolňování ortodontických zámků se vyskytuje u pacientů trpících bruxismem neboli nočním skřípáním zubů. Pro ně jsou tedy fóliové aparáty ideálním řešením.
Díky hladkému povrchu jsou fólie na rozdíl od fixních aparátů pacienty velmi dobře přijímány. Nezpůsobují dráždění a otlaky sliznice dutiny ústní. Navíc pacienti popisují v prvních dnech po zahájení léčby výrazně menší a kratší dobu trvající bolestivost zubů ve srovnání se stavem po nasazení fixního aparátu.
Doba léčby pomocí fóliových aparátů bývá celkově kratší v porovnání s ostatními metodami. Kratší je i doba, kterou pacienti stráví při kontrolách v ordinaci lékaře. Frekvence návštěv je také snížena, méně časté jsou i nutné první pomoci.
Fóliové aparáty a práce s nimi má však i některé nevýhody. Tou nejzásadnější je nutnost výborné spolupráce pacienta, bez které nelze dosáhnout dobrého výsledku.
Důležitým nedostatkem fóliových aparátů je omezení jejich indikace ve vztahu k požadovaným úpravám zubních oblouků. Nelze s nimi pracovat u většiny případů, kdy je třeba vzhledem k výraznému stěsnání přistoupit k extrakcím zubů, dále při zařazování retinovaných zubů.
Postup při práci s ortodontickými fóliovými aparáty je následující. Prvním krokem je návštěva pacienta se zhotovením otisků zubů, rentgenových snímků a fotografií. Tato dokumentace je následně odeslána do společnosti Invisalign v USA. Zde jsou zubní otisky naskenovány a na vzniklém 3D virtuálním modelů zubů je naplánován postupný posun zubů do jejich žádané výsledné polohy. Vizualizace celého léčebného postupu je dále odeslána zpět ošetřujícímu ortodontistovi, který v ní může provést případné úpravy. Po schválení léčebného plánu je zahájen proces výroby série plastových aparátů.
V každém aparátu je vložen přesně daný tlak působící po nasazení na zuby jejich posun. Ke zvýšení efektivity aparátů je dobré na některých výrazně pokřivených zubech před nasazením prvních aparátů zhotovit tzv. attachmenty. Jedná se o malé výstupky na povrchu zubů z materiálu, ze kterého se zhotovují bílé zubní výplně. Tyto attachmenty barvou odpovídají barvě zubů a po ukončení terapie se snadno ze zubů odstraní.
Fóliové aparáty je třeba nosit celý den i noc. Vyjmout se musí pouze před jídlem a čištěním zubů. Vzhledem k nenápadnosti a křehkosti aparátů může ve chvíli, kdy pacient aparáty dočasně sejmul, snadno dojít k jejich ztrátě nebo poškození. Je tedy třeba, aby je vždy ukládal do krabičky, kterou od ortodontisty obdrží. Ztráta aparátů v restauraci bývá popisována jako nejčastější komplikace léčby systémem Invisalign.

MDDr.Kateryna Mourati, stomatolog, Dental Office H33, www.dental-office.cz

Foto: www.pixabay.com

Separator image